Páníček vypadl, vlezu mu do postele...
Pojď mě konečně drbat...
Asi budu trucovat a dělat že nejsi...
Neřekneš páníčkovi, že jsem byl v posteli? Že ne?
Jo a chlupy pak uklidíš?
Tak to já jdu v klidu spát...
Pan Bobík je 14tiletý až příliš živý nezmar. Přes všechny snahy ho vychovat a vychovávat si stále razí svojí. Ultrazvukový obojek proti štěkání přeštěkává, spí si kde chce, strká hlavu do koše a ochutnává dobrůtky, vypudit z postele se nám ho stejně nepovedlo ničím a to ani sprejem, který prý pesany odpudí smradem. Tvářil se sice divně, ale na polštářích ležel dál a tři stovky v hajzlu...aspoň už neleží mezi námi a já nemám psí nohy vražené v ledvinách. Večer ho uložíme do pelechu, usneme a ráno je záhadně v posteli pod peřinou.
Žádné komentáře:
Okomentovat